Haustellum haustellum – murex se zobákovitým kanálkem

Baculatá schránka s dlouhým rovným „zobákem“ a růžovým ústím

Haustellum haustellum patří mezi murexy, tedy do čeledi ostranovitých (Muricidae), ale i mezi nimi vyčnívá naprosto nezaměnitelným tvarem. Druh popsal Carl Linné v roce 1758 pod jménem Murex haustellum. Později se stal typovým druhem samostatného rodu Haustellum, který v roce 1817 stanovil dánský přírodovědec Schumacher. Anglicky se mu dodnes říká „snipe’s bill murex“, tedy murex se zobákem sluky, podle dlouhého rovného výběžku, jenž připomíná zobák bahenního ptáka. Latinské slovo haustellum označuje sosák, což je stejně výstižné přirovnání.

Jak vypadá

Schránka má zaoblený, baculatý poslední závit a velmi nízký vrchol, takže samotné tělo schránky působí zavalitě. Z něj však vybíhá dlouhý a téměř rovný sifonální kanálek, který bývá stejně dlouhý jako zbytek schránky. Na rozdíl od většiny murexů nemá tento druh dlouhé ostny. Povrch je spíš plastický než trnitý, zdobí ho spirálová kresba a nízké valy. Základní barva je krémová až světle hnědá s tmavšími hnědými skvrnami na vyvýšených místech. Ústí je naproti tomu hladké a jemně růžové až broskvové. Právě kontrast členitého, skvrnitého povrchu a hladkého růžového ústí je na této mušli nejhezčí.

Dospělé kusy měří obvykle kolem 10 až 12 cm, největší exempláře přes 15 cm. Podstatnou část délky přitom tvoří právě kanálek, takže mušle působí štíhle a elegantně, přestože její tělo je zakulacené.

Poznávací znaky

• kulovitý poslední závit s velmi nízkým vrcholem,
• dlouhý, téměř rovný sifonální kanálek zhruba stejně dlouhý jako zbytek schránky,
• žádné dlouhé ostny, jen nízké valy a hrbolky,
• krémový až světle hnědý podklad s tmavšími hnědými skvrnami,
• hladké růžové až broskvové ústí.

Čím je výjimečná

Živý plž je dravec, který loví hlavně mlže a nepohrdne ani mršinami. Mnoho ostranovitých plžů se k měkkému tělu kořisti dostává tak, že do její schránky pomocí jazýčku (raduly) pozvolna vyvrtá otvor. K téže čeledi patří i druhy, z jejichž žláz se ve starověku získávalo vzácné purpurové barvivo. Dlouhý kanálek u těchto plžů chrání sifon, tedy trubicovitý orgán, kterým plž nasává vodu a zároveň „čichem“ vyhledává potravu v okolí.

Druh je rozšířený v Indopacifiku. Uvádí se z Rudého moře, Madagaskaru a Maskarén, z Tchaj-wanu, Vietnamu, Indonésie, Šalomounových ostrovů, Nové Kaledonie, Fidži i ze severního Queenslandu v Austrálii. Žije většinou v mělké vodě na písčitém dně, mezi kameny a v okolí korálů, najít ho však lze až v hloubce kolem devadesáti metrů.

Zajímavostí je i jeho stáří. Fosilní schránky tohoto druhu jsou známé už z miocénu Bornea a z pliocénu Jávy, takže nezaměnitelný „zobák“ se v mořích jihovýchodní Asie objevuje už miliony let.

Kam se hodí

Tato mušle se hezky vyjímá ve vitríně, na polici, v misce s pískem nebo jako součást skupinky murexů, kde vynikne její neobvyklý tvar. Díky protáhlé siluetě působí dobře i samostatně na podstavci nebo položená na boku tak, aby byl vidět celý kanálek i růžové ústí. Oblíbená je také v přírodovědných ukázkách, protože na ní lze názorně ukázat, jak vypadá sifonální kanálek, který mají ostranovití plži různě dlouhý. Pěkně doplní i sbírku zaměřenou na tvary schránek, kde tvoří výrazný protiklad k plochým lasturám mlžů nebo k hladkým porcelánkám.

Podobné kousky najdete v kategorii Muricidae.

Péče a manipulace

Nejcitlivější částí schránky je dlouhý kanálek. Při manipulaci proto mušli držte za tělo, nikdy ne za „zobák“, a chraňte ji před pádem, při kterém by se kanálek mohl ulomit. Prach stačí setřít měkkým štětcem, případně schránku krátce opláchnout vlažnou vodou a nechat volně vyschnout. Nepoužívejte čisticí prostředky, kyseliny ani bělidla, protože by mohly narušit povrch a vybledit jemně růžové ústí. Barvy nejlépe zachováte, když ji umístíte mimo přímé slunce.

Podrobnější informace o tomto druhu najdete na anglické Wikipedii.

Přírodní originál

Každá lastura je originál vytvořený přírodou. Velikost, tvar, barva i kresba se proto u jednotlivých kusů liší a vaše mušle nebude vypadat úplně stejně jako ta na fotografii. Drobné nerovnosti nebo stopy po životě v moři nejsou vadou, ale součástí jejího příběhu.